Čest a sláva novozélandských údržbářům cest, druhý den, kdy voda trochu opadla, sečetly se škody, kupodivu asi nebyly velké, jsme se mohli vydat zase na cestu. Aspoň směrem na západ je cesta volná a tak mapa nemapa jedeme, je to takové malé dobrodružství nikdo moc neví jak ta cesta vypadá, ale všichni jedou, tak se vydáváme taky. Čeká nás něco málo brodů, na místech kde se potoky vylily z koryt ale jinak je celá cesta sjízdná a průjezdná. Přes malá městečka a vesnice se odpoledne dostaneme až do lesa Waipou Kauri - já už jsem tady byla s holkama na naší cestě severním ostrovem, ale i tak je stále neuvěřitelné. Stromy kauri, jsou opravdu jako z pohádky, vysoké, sahají až do nebes, takovýhle pohled do koruny z Čech neznám, přesně takhle si musí připadat hobiti v normálním světe.
Petr už se rozkoukal a bere mi volant, takže to vypadá, že se budu muset spokojit s místem navigátora a svačináře. Z parku vyrážíme po západním pobřeží na jih, chceme dojet až na poloostrov Coromandel, je to sice kus cesty, ale to zvládneme. Jedeme po pobřeží, které jsem ani ne před měsícem projela s holkama, znovu objevujeme krásné vyhlídky na moře a zátoky. Zapadá slunce, je tu prostě krásně, na Coromandel do městečka Thames dorážíme kolem 11 hod, bydlíme u toho samého chlapíka, kde jsme byly ubytované s Hančou.
Druhý den ráno nás čeká první důlní zkušenost na Novém Zélandě. Městečko Thames bylo zlatokopeckým centrem a tak vyrážíme navštívit místní Důlní školu a mineralogické muzeum, dostáváme helmy a Petr si může prosvištět názvy všech kamenů v angličtině. Nejdřív prohlídka muzea a pak hurá na ukázku do dolu s malou skupinkou, nejdřív prohlídka technického provozu a pak malé nakuknutí do dolu. To druhá "díra do země" na druhém konci poloostrova ve městě Waihi, má jiné grády. Oplocená obrovská díra do země,bývalý zlatý důl , skoro v centru města, kterému dominují zbytky nějaké administrativní budovy - připomíná to mosteckou uhelnou pánev. Každopádně tento důl Martha je největším zlatým dolem na Novém Zélandu. Městečko jako takové je maličkaté, podle průvodce má kolem 4000 obyvatel a i přes obnovení těžby zlata, se tady žádný čilý ruch nekoná. Cestou sem jsem ještě minuli krásné pláže, na kterých si můžete vykopat "hot spa", bohužel je natolik zima, že by nás ani hot spa asi nezahřály. Míříme dál do krajů teplejších, kde je zem opravu vřelá - do tradičního města Maurů Rotorouy.