Po celou dobu naseho cestovani jsme s Hancou udelaly spoustu jednodennich nebo kratsich treku, jednak obcas nebylo valne pocasi na prochazku, jednak proste v tu chvili delsi treky na miste nebyly. Ale na zaver Hancino vyletu na NZ jsme se rozhodly zdolat sopku a vybraly jsme si podle predpovedi pocasi Mt. Taranaki alias Mt. Egmont, uz jste o ni v mem vypraveni slyseli, lezi primo nad New Plymouthem a ma 2518 m.n.m. V pruvodci se pise, ze je to spise drimajici nez vyhasla sopka, vybuchla naposledy pred 350 lety a je nejmladsi z rady tri vulkani na jedne care zlomu (to pro nase pratele zajimaci se o geologii).
A na tomhle miste si zaslouzite mistni maorskou legendu, ktera se mi z mistnich asi nejvic libila. Podle ni patril vulkan Taranaki do skupiny vulkanu v Tongariro (sopecna oblast lezici na vychod od Taranaki). Musel se vsak rychle prestehovat, kdyz jej Tongariro nachytal s krasnou Pihonga, sopkou nedaleko jezera Taupo, ktera byla Tongarirovou milenkou. Tongariro byl tak rozhnevany, ze odfoukl svuj vrcholek (tak jak to delaji jenom vulkany) a Taranaki odletel az na pobrezi. Jak ve vzteku, bolesti a hanbe porazeny Taranakio letel, vyryl v zemi sirokou jizvu (reku Wanganui). Ve Wanganui se potkal s morem, ale pokraocoval jeste dal na zapad na sve soucasne misto, kde od te doby stoji v majestatni izolaci a skryva svou tvar v oblaku slz. Maorove se tu pry nikdy neusazovali, pry z obav, ze by se mohli davni milenci spojit a melo by to hrozive nasledky. Pekna ze?
Tak a na tuhle horu jsme s Hancou vyrazily, az na vrcholek do vysky 2518 m.n.m je to 8-10 hodinovy trek, z toho hornich 1400 metru vede jenom lavinovou suti. Takze prvni dve hodiny, kdy jdete po bajecne upravene ceste a pravda splhate prikre nahoru, jde velmi dobre, pak prichazi propletani se udolim mezi balvany, pak vic nez stovka schodu a pak nadchazi jedna z prvnich lahudek cca 2 hodiny klouzani lavovou suti, pro ty co neznaji a nikdy nezazili, udelate krok a dva jedete zpatky, klouzete se jako na dobre uklouzane cerne sjezdovce, protoze sopka proste tyhle parametry ma, a kdyz to nejde jinak lezete po ctyrech :) no a pak jako finale si posledni hodinu k vstupu do krateru date skalni lezeni po lavovych sutrech, ostre rezave a drolici se pod rukama a nohama. Za vami lidi, proti vam lidi, proste parada. Hanca mne dohnala i ke skalnimu lezeni, ktere fakt nemusim, vylezu nahoru a nevim jak se dostanu zpatky, takze kdyz jsem to nejakym zazrakem vyskakala nahoru a jeste skoro po ctyrech jsme to vylezly s Hancou az na vrchol, opravdu mne pojala cira hruza z toho, jak se zase pro zmenu dostanu dolu. Zvladly jsme to nahoru i dolu, pres snih a pres destivou cestu dolu, ktera klouzani po kamenech dodala jeste zvlastni nadech. Cesta nahoru nam trvala asi 5 hodin a cesta dolu cca 3 hodiny, tezko rict, ktera byla jednodussi. V hostelu nas majitelky privitaly s jasotem a velkou gratulaci a my si s Hancou pro ten den pripjaly pomyslne medaile a sly susit promocene veci ze zpatecni cesty. Ale mame to, dalsi dvoutisicovka v nasich horskych albech.
Cestou jsme potkaly pani, jak ona o sobe rikala 44letou, ktera na tuhle horu lezla uz po 43.!! Doslova a do pismene si to vyhopsala nahoru v bundicce a kratasech a stejne to zase sebehla i se synem zpatky, takze zpusoby jsou ruzne, az to pujdu po 40., taky si to vybehnu :) No a na zacatku sestupu jsme potkaly jeste jednoho kluka, ten to pro zmenu skoro bezel v tricku a sotva jsem po hodine ohledly, tak uz zase bezel dolu, rikal neco v tom smyslu, aby neztloustnul a nezlenivel, a ze tohle je prima prochazka, no proste kiwi :) jeste to mohl taky nahoru jit v zabkach jako pravy domorodec.
A na tomhle miste si zaslouzite mistni maorskou legendu, ktera se mi z mistnich asi nejvic libila. Podle ni patril vulkan Taranaki do skupiny vulkanu v Tongariro (sopecna oblast lezici na vychod od Taranaki). Musel se vsak rychle prestehovat, kdyz jej Tongariro nachytal s krasnou Pihonga, sopkou nedaleko jezera Taupo, ktera byla Tongarirovou milenkou. Tongariro byl tak rozhnevany, ze odfoukl svuj vrcholek (tak jak to delaji jenom vulkany) a Taranaki odletel az na pobrezi. Jak ve vzteku, bolesti a hanbe porazeny Taranakio letel, vyryl v zemi sirokou jizvu (reku Wanganui). Ve Wanganui se potkal s morem, ale pokraocoval jeste dal na zapad na sve soucasne misto, kde od te doby stoji v majestatni izolaci a skryva svou tvar v oblaku slz. Maorove se tu pry nikdy neusazovali, pry z obav, ze by se mohli davni milenci spojit a melo by to hrozive nasledky. Pekna ze?
Cestou jsme potkaly pani, jak ona o sobe rikala 44letou, ktera na tuhle horu lezla uz po 43.!! Doslova a do pismene si to vyhopsala nahoru v bundicce a kratasech a stejne to zase sebehla i se synem zpatky, takze zpusoby jsou ruzne, az to pujdu po 40., taky si to vybehnu :) No a na zacatku sestupu jsme potkaly jeste jednoho kluka, ten to pro zmenu skoro bezel v tricku a sotva jsem po hodine ohledly, tak uz zase bezel dolu, rikal neco v tom smyslu, aby neztloustnul a nezlenivel, a ze tohle je prima prochazka, no proste kiwi :) jeste to mohl taky nahoru jit v zabkach jako pravy domorodec.