Wellington - Picton- aneb mirime na jih

Nalodime se, spolu se spoustou aut a jak Pecka pri prochazce po lodi zjisti, i se spoustou ovci v nakladnich autech. Pravda pocasi neni nijak valne, ale to nas dve nemuze rozhazet, a tak si sedame tak, abychom nejlepe videly a zaroven byly blizko baru - pac cesta je dlouha cca 3 hodiny a kolem baru jsou ty nejlepsi sedacky. Vyplouvame, objednavame si vino, pojidame prinesene svaciny, trochu to zacina houpat, ale coz jsem na mori a Tasmanske more je proste divocejsi nez nase Stredozemni. Pecka odchazi fotit pobrezi a more se nam stava divocejsi a divocejsi, pokud jste nekdy chteli byt cca hodinu na houpacce, kdy se lod propadne o 15 m nejdrive dolu, aby se pak zase o 15 m vynorila, tak tento trajekt vrele doporucujeme. Vzhledem k tomu, ze Pecka sledovala na horni palube tym mistnich stevardu hrajicich fotbal a konstatovala, ze fouka a trochu to houpe. Ja coby hlidac batohu muzu smele konstatovat, ze kdyz nam vsem asi po desate zopakovali, kde najdeme pytliky na seasick (morskou nemoc) a vsech nas na baru tj. cca 20 lidi se sli zeptat ,jestli nemame seasick, ze jsem si rikala, ze jestli se mne jeste parkrat budou ptat,tak ho dostanu. Obzvlast kdyz pan za mnou sedici rikal, ze moje vino na morskou nemoc fakt neni dobry....no nevim, zkratka a dobre prezily jsme, zle nam nebylo ani se nam o tom nezdalo, takze konec dobry vsechno dobre :). Pokud nekdo z vas cetl od Pecky zpravu, ve ktere vynechala cislice a psala o obrovskych metrovych vlnach...tak muzu potvrdit, ze Tasmanske more a Cookuv pruliv umi i bajecne vlny o velikosti jednoho metru - ale to jsme poznaly az na ceste zpatky do Wellingtonu.