Pote, co se nam s Peckou nepodarilo dobit sopku Tongaringo, protoze mistni povetrnostni podminky na dalsich par dni slibovaly cca 100km/h vitr nahore na sopce a vzhledem k tomu, ze tam nejsou zadne stromy a jenom lava, tak proste nam trek kolem sopky byl zakazan, rozhodly jsme se objevit lazenske mesto Rotorua. Ta lezi na dne byvale sopky, vsude kolem vas tece tepla a horka voda, vsude mozne neco ze zeme strika. Obzvlast pusobive je to v noci, kdy to vypada, ze cela zeme proste jenom dyma a mezitim jsou postavene domy a mihaji se lide. Takze jako v kazdych spravnych laznich se tu doporucuji koupele, tak i my jsme tyto sirne cca 38 stupnu teple prameny navstivily a radne se v nich ocachtaly.
Ale asi nejvetsi atrakci se pro mne kupodivu stalo mistni muzeum - kde je pomerne dost ziva expozice o vybuchu mistni sopky pred cca 130 lety, ktera pohrbila mistni maorskou vesnici, svetove proslule bile a ruzove kaskady, znicila stare jezero a vytvorila nove. Zivou expozici si, prosim, predstavte asi nasledovne: sednete si do maleho dreveneho kina, sedacky jak z let dvacatych a cele to vypada, ze vas ceka maximalne manaskove predstaveni. A pak to prijde, nejdriv nenapadne zacina film s legendou o maorskem bojovnikovi, ktery zavrel zleho carodeje do podzemi a ten se tam zlobi a diky nemu jsou tu ty horke prameny a sopky. A pak film plyne prejde do vypraveni o krasnych ruzovych a bilych terasach, kam si mistni chodivali koupat a pote, co je objevil nove vznikajici turisticky ruch, je mistni za pomerne drahy peniz ukazovali turistum, a to i presto, ze penize jako vzdy mistnim prinesly jenom chlast a nic dobreho, a to i pres vsechna varovani mistniho samana, ze se na ne sopka rozlobi. A jak rekl, tak se stalo, sopka vybuchla, rozbila se vedvi a vsechno kolem znicila - zrovna v teto chvili se s vami zacnou sedacky otrasat a cele divadelko zacne hrozne hlucet, takze mate opravdu v prvni chvili strach, co se deje. Ale byla to proste parada. A protoze listky do muzea nam platily na dva dny, sly jsme si to s Peckou druhy den uzit jeste jednou.
Ale asi nejvetsi atrakci se pro mne kupodivu stalo mistni muzeum - kde je pomerne dost ziva expozice o vybuchu mistni sopky pred cca 130 lety, ktera pohrbila mistni maorskou vesnici, svetove proslule bile a ruzove kaskady, znicila stare jezero a vytvorila nove. Zivou expozici si, prosim, predstavte asi nasledovne: sednete si do maleho dreveneho kina, sedacky jak z let dvacatych a cele to vypada, ze vas ceka maximalne manaskove predstaveni. A pak to prijde, nejdriv nenapadne zacina film s legendou o maorskem bojovnikovi, ktery zavrel zleho carodeje do podzemi a ten se tam zlobi a diky nemu jsou tu ty horke prameny a sopky. A pak film plyne prejde do vypraveni o krasnych ruzovych a bilych terasach, kam si mistni chodivali koupat a pote, co je objevil nove vznikajici turisticky ruch, je mistni za pomerne drahy peniz ukazovali turistum, a to i presto, ze penize jako vzdy mistnim prinesly jenom chlast a nic dobreho, a to i pres vsechna varovani mistniho samana, ze se na ne sopka rozlobi. A jak rekl, tak se stalo, sopka vybuchla, rozbila se vedvi a vsechno kolem znicila - zrovna v teto chvili se s vami zacnou sedacky otrasat a cele divadelko zacne hrozne hlucet, takze mate opravdu v prvni chvili strach, co se deje. Ale byla to proste parada. A protoze listky do muzea nam platily na dva dny, sly jsme si to s Peckou druhy den uzit jeste jednou.