Picton

Male pristavni mestecko, kde nejvetsi slavou je prijizdejici trajekt, kachny chodici v kruhu, ale jinak prekrasne zatoky a fjordy - tak to je Picton. Prijely jsme sem v jedenact vecer a mestecko melo podobu mesta divokeho zapada, ktere opustili i ti nejvetsi kovbojove  - proste tu doopravdy umrel pes...ale jenom obrazne. Nastesti pro nas se Picton stal jednou z nejvetsich sportovnich udalosti  nasi novozelandske spanile jizdy. Pujcily jsme si s Peckou kola a trada na vylet na slavny Charlote Queen trek - pruvodce nam sliboval cestu po pobrezi, krasne vyhledy, kochani se krajinou a tak. Jak spravne tusite, tento idylicky popis jsme s Peckou promenily v dobrodruzstvi. Takze ve zkratce: na kolech znacky “plecka” urceno jen pro mesto vyrazime do prirody na cca 20 km jizdu, mame sebou vodu a susenky, pak taky opalovaci krem a jine nezbytne propriety... spravne klic, ani naradi na kola tam neni. Hned na prvni odboce se uhneme doleva, jak jasne a splhame vesele do kopce, kolem nas svisti auta, mistni udrzbari silnice kvuli nam zastavuji dopravu na silnici na cca 10 min a my dve krasne svistime na nasich pleckach smerem do udoli, more nikde, ale je tu krasne.Krasny farmar nam opravil jedno z kol, aniz by zapochyboval o cili a smyslu nasi cesty...a to byla chyba! Po prvnich cca 15 km nasleduje prvni prestavka, kdy pri prvni susence zjistujeme, ze jsme spatne, na silnici na Blenheim a ze to po cem jedeme je prakticky hlavni silnice. Nicmene predstava, ze bychom mely elegatne pod dozorem vsech silnicnich udrzbaru vyslapat zpet kopec a oni by kvuli nam na hodinu zastavili dopravu na hlavnim tahu, nam doda odvahy objet to kolem po pobrezi - zkuseni si ted najdou mapu a mohou se kochat s nami. Takze dojedeme na prvni odbocku k mori, vyrazime smerem k nemu, mineme mistni golfovy klub a pak uz jenom vidime ceduli Picton 1.5 hour. Lehce to prepocitame a jdeme stoupat prvni kopec. Volime metodu takzvane indianske jizdy na - kopce tlacime kola pred sebou a z kopce sjizdime. No kdyz stoupame kopec druhy a uzivame si druhy sjezd smerem ke krasnym zatokam a plazim, je to stale jeste super, kdyz je ten kopec ctvrty, sesty, osmy, desaty...a prevyseni je stale vetsi a vetsi a Pecka uz rika jenom slova na k....a cesta je fakt nekonecna, tak se zjevi, jak z pohadky...dum, kde nekdo bydli, da nam kafe, kilo grapefruitu, vodu a kolem sedme vecer nas vysle na hodinove stoupani do nejvetsti kopce a pak uz pry jenom sjezd. Ten dedecek co vlastnil tu ubytovnu byl proste kouzelny a mel pravdu, po hodinovem stoupani, kdy Pecku zastavovala protijedouci auta se slovy jestli neco nepotrebuje, byl krasny sjezd dolu a pak uz jenom prakticky rovinka az do Pictonu. jely jsme na kole asi 10 hodin, pokud by se ty plecky daly kolem vubec nazvat, ale jsme hrdinky a my to vime.