Tak jsme 28.12. vyzvedly v Aucklandu prave priletivsi Hancu, pronajaly auto - fungl novou Toyotu, vrhly se s ni do viru Aucklandu a mistni dopravy.
Mistni rizeni vlevo, stale prednosti zprava a vubec nove auto, kde mate vsechno opacne, mi zpocatku opravdu pripravilo par peknych horkych chvil, protoze tam co bezne byvaji sterace ted byly jenom ukazatele smeru, tam co bezne byvaji ukazatele smeru byly najednou zase sterace, takze situace pri odbocovani byly vesele, navic najednou i radite jinak - rukou levou min sikovnou, marne hledate dvojku, do toho misto ukazovani smeru vesele stirate a jedine, co mne vzdycky zachranilo byl usmev blondynky, proste vsechno je opacne - ale bajecny test na propojeni hemisfer. Ted po cca 5000 najetych kilometrech si ani neumim predstavit, ze doma se ridi opacne, ale ono to nejak dopadne.
Takze s obema holkama na palube jsme se vydala na sever, pres ceskou vesnici Puhoi, teda vesnici zalozenou ceskymi imigranty, kde i pres kolem rostouci palmy a mistni stromy se citite opravdu jako u nas na vesnici s pivem na zahradce. Vsemi moznymi klikatinami jsem se dostaly az do zatoky Wangaroa, kde jsem nakonec zakotvily na dalsi ctyri dny a zaroven tu oslavily Silvestra a Novy rok.
Pokud by nekdo cekal alespon oslavy Silvestra bujare, tak muzu rict, ze byly mirne, poklidne, pravda o dost zivejsi nez oslava Vanoc, ale i tak....proste rachejtle nebyly :) V nasem hostelu Sunseeker lodge, s krasnou virivkou, vyhledem na more a bajecnym majitelem a jeste lepsi manazerkou Karin :) jsme oslavily Hancino narozky a pak jsme vyrazily obrazit mistni bary - tj. ty dva, ktere mistni komunita ma. Jednomu nevim proc rikaji "pub", druhemu "club" - nenasla jsem v tom rozdil, oba podniky zavrely v cca 2 hod. rano. V prvnim hrala mistni kapela, pravda obcas falesne, ale to nam moc nevadilo, byly jsme schopne tancit skoro na cokoliv a tak jsme se spolu s mistnakama vrteli do umdleni na parketu, bylo to prima, pak prisla pulnoc, my si pritukli a za par chvil byl konec, kapela to tise zabalila a vecer skoncil. Ve druhem se snazil jakysi DJ a na parketu jsme na dve pisne byly my, takze asi tak. Nicmene prochazka pod mistni jasnou nocni oblohou byla krasna, koneckoncu kolikrat za zivot jste na Silvestra na brehu sumiciho more, nad hlavou mate Jizni kriz a do toho vam voni mistni stromy a kytky. Takze i bez rachejtli a ranniho bolehlavu...byl to bajecny Silvestr.
No a na Novy rok jsme to vzaly opet prasnou cestou necestou a pres navstevu stromu kauri - posvatne mistni stromy, ktere maji do vysky asi 50m, dlouhe vzdusne koreny a mne pripomnely posvatny strom z Avataru, jsme se po celodenni jizde vratily autem zpet k Aucklandu. Cestou jsme si jeste objevily severni zapadni pobrezi a noc stravily na farme, kde jsme konecne ziskaly fotky s malou ovci v naruci. Farma u tri carodejek, jak jsme ji s holkama rikaly, nemela chybu, krome milych majitelek, jsme rano mely krasne vyhledy do mistni krajiny plne kopcu, a k tomu siroko daleko nikdo, proste parada.
Mistni rizeni vlevo, stale prednosti zprava a vubec nove auto, kde mate vsechno opacne, mi zpocatku opravdu pripravilo par peknych horkych chvil, protoze tam co bezne byvaji sterace ted byly jenom ukazatele smeru, tam co bezne byvaji ukazatele smeru byly najednou zase sterace, takze situace pri odbocovani byly vesele, navic najednou i radite jinak - rukou levou min sikovnou, marne hledate dvojku, do toho misto ukazovani smeru vesele stirate a jedine, co mne vzdycky zachranilo byl usmev blondynky, proste vsechno je opacne - ale bajecny test na propojeni hemisfer. Ted po cca 5000 najetych kilometrech si ani neumim predstavit, ze doma se ridi opacne, ale ono to nejak dopadne.
Takze s obema holkama na palube jsme se vydala na sever, pres ceskou vesnici Puhoi, teda vesnici zalozenou ceskymi imigranty, kde i pres kolem rostouci palmy a mistni stromy se citite opravdu jako u nas na vesnici s pivem na zahradce. Vsemi moznymi klikatinami jsem se dostaly az do zatoky Wangaroa, kde jsem nakonec zakotvily na dalsi ctyri dny a zaroven tu oslavily Silvestra a Novy rok.
Pokud by nekdo cekal alespon oslavy Silvestra bujare, tak muzu rict, ze byly mirne, poklidne, pravda o dost zivejsi nez oslava Vanoc, ale i tak....proste rachejtle nebyly :) V nasem hostelu Sunseeker lodge, s krasnou virivkou, vyhledem na more a bajecnym majitelem a jeste lepsi manazerkou Karin :) jsme oslavily Hancino narozky a pak jsme vyrazily obrazit mistni bary - tj. ty dva, ktere mistni komunita ma. Jednomu nevim proc rikaji "pub", druhemu "club" - nenasla jsem v tom rozdil, oba podniky zavrely v cca 2 hod. rano. V prvnim hrala mistni kapela, pravda obcas falesne, ale to nam moc nevadilo, byly jsme schopne tancit skoro na cokoliv a tak jsme se spolu s mistnakama vrteli do umdleni na parketu, bylo to prima, pak prisla pulnoc, my si pritukli a za par chvil byl konec, kapela to tise zabalila a vecer skoncil. Ve druhem se snazil jakysi DJ a na parketu jsme na dve pisne byly my, takze asi tak. Nicmene prochazka pod mistni jasnou nocni oblohou byla krasna, koneckoncu kolikrat za zivot jste na Silvestra na brehu sumiciho more, nad hlavou mate Jizni kriz a do toho vam voni mistni stromy a kytky. Takze i bez rachejtli a ranniho bolehlavu...byl to bajecny Silvestr.
No a na Novy rok jsme to vzaly opet prasnou cestou necestou a pres navstevu stromu kauri - posvatne mistni stromy, ktere maji do vysky asi 50m, dlouhe vzdusne koreny a mne pripomnely posvatny strom z Avataru, jsme se po celodenni jizde vratily autem zpet k Aucklandu. Cestou jsme si jeste objevily severni zapadni pobrezi a noc stravily na farme, kde jsme konecne ziskaly fotky s malou ovci v naruci. Farma u tri carodejek, jak jsme ji s holkama rikaly, nemela chybu, krome milych majitelek, jsme rano mely krasne vyhledy do mistni krajiny plne kopcu, a k tomu siroko daleko nikdo, proste parada.