Přeskočit na hlavní obsah

Pár dní sama - poloostrov Coromandel

Hanča odletěla zpátky do Evropy, mezitím jsme si ještě dostatečně užily shopping ve všech outdoorových obchodech cestou. A já mám teď před sebou 3 volné dny, před tím než sem na Zéland za mnou dorazí můj třetí spolucestovatel Petr. Po plačtivém rozloučení s Hančou, přece jenom jsme si na sebe za ten měsíc zvykly a já teď budu muset v autě zpívat sama, balím Toyu a odjíždím se uklidit na poloostrov Coromandel. Na mapě je to od jenom přes zátoku od Aucklandu, ale cesta je na víc jak 4 hodiny, ale opravdu je nádherná, klikatí se jak někde ve Francii háji, těsně nad mořem. Určitě to nejedete stovkou, ale poklidnou sedmdesátkou a já mířím až na Farmu Colville, což je ještě kousek od městečka Thames - tedy aspoň podle mapy ... realita je však úplně jiná. Nevím, jestli to bylo mým kocháním a nebo jestli jsem to opravdu celé špatně odhadla ale na Farmu dojíždím někdy pozdě v noci, hledám to jako blázen, podle mapy jsem tam už dávno měla být, ale kde nic, tu nic...nakonec tak kolem  11 večer jsem, zapadnu do svého pokojíku, který je správně spartánský asi jako na farmě z 18. století a těším se na ráno.

Ráno se probouzím do krásného zélandského rána, všude klid a pohoda. Beru auto a jedu se courat okolní krajinou, trochu se ve změti místních cest ztrácím ale bloudění je fakt krásné, opuštěné pláže, krásné výhledy, malé vesničky, cestou zabrousím ještě do městečka Colville, které vypadá jako ze starých anglických filmů, kostel, malé baráčky s výbornou kávou a koláčky, koupačka v moři. Připadám si jak na prázdninách, opravdové prázdniny u babičky jenom tu je jenom navíc to moře, kafe a prakticky tu není ta babička...

Za 3 dny prošmejdím celý poloostrov, autem, pěšky se procházím po farmě mezi stády koní, mám z nich trochu respekt, tedy trochu víc - přece jenom já jsem na jejich území cizí - oni jsou tu doma. Chvíli hrajeme hru na udržování vzdálenosti - ujdu pár metrů a oni mně nechají dojít na podle nich jejich bezpečnou vzdálenost a pak zase popojdou dál, takhle si hrajeme asi půl hodiny. Zastavím se a čekám, co budou dělat, stojí, prohlížejí si mně, na dálku očichávají, pak se jeden z nich osmělí, takový malý bílý zvědavec a jde blíž, přichází ke mně a očichává si mně, natahuje pysky a obírá mi oblečení, chci ho pohladit ale nedá se, utíká pryč. Otáčím se a jdu pryč, koníci za mnou koukají, chvíli za mnou jdou, ale pak se rozběhnou zpátky na louku. Tak tady bych asi vydržela žít, farmu uprostřed luk, všude spousta zvířat, boarder kolie poléhavající kolem farmy, tamhle stáda ovcí, koně potulující se areál, někde tu asi budou krávy, kolem hory a za rohem moře. Úplně jsem z toho zapomněla fotit. Takže přikládám jenom pár fotek stažených z netu.