Jak uz bylo mnohokrat receno, mame s Hancou pronajatou starsi Toyotu, ktere familiarne rikame Toya, bile barvy, ktera nas tady vozi po ostrovech. Uz s ni umime i zachazet, vime, kde se radi, kde jsou sterace, kde se otvira kufr a jine dalsi malickosti, nakupem maleho reproduktoru jsme vylepsily i nas hi-fi system v aute, takze dokazeme prehrat vsechnu muziku a cteni z ipodu a telefonu, coz je bajecne. Nase dlouhe cesty zdejsi krajinou jsme tak obohatily o nase hudebni karaoke, z oken auta se co chvili ozyva Helenka a Karel, ci jine bajecne ceske songy a my s Hancou pejeme z plnych plic, proste prazdniny co se da. Pravda nas maly reproduktor ma vydrz jenom 4 hodiny (to prosim od vyrobce, ne kvuli nasemu zpevu), a tak musime pak dat povinnou prestavku na kavu a dobiti baterii. Ani nevite, jaky smutek nas pohlti, v tu chvili, kdy v puli nasi nejoblibenejsi "Lasko ma, ja stunu", tu umime opravdu dobre, dojdou baterie.
No a protoze jsem mesic po Zelandu prostopovala, snazim se brat stopare, pokud to jenom trochu jde. Vetsinou to znamena, ze aniz bych cokoliv Hance rekla, tak zastavim a protoze mame zadni sedadla vetsinou plna, tak to nejdrive znamena vsechny veci,nejak v aute preskupit, pak tam vmacknout stopare a vyrazit s nim na cesty. V tuto chvili mame najeto asi 5000 kilometru, srazily jsme jenom jednoho mistniho kralika ci zajice. A o tom ja si myslim, ze to proste byl sebevrah, poucena knizkou "Kralickovy sebevrazdy", protoze cekat 3 hodiny na prave projizdejici auto na polni ceste, no reknete sami...Provoz na mistnich silnicich opravdu neni az tak velky, jak jsme zvykle z Evropy a vubec mistni cesty nas chvili uvadely v uzas. Dalnici jsme rozkodovaly snadno, jedina velka silnice v sirokem dalekem okoli, pravda u nas by to byla silnice 1. kategorie, ale nevadi. Mistni silnice 1. kategorie jsou ve vetsine pripadech zpevnene, tj. maji asfalt nebo neco co se tomu podoba, v zatackach jezdite nekdy 55 km, ale nekdy jen a pouze 25 km, takze je to projizdka. A pak nasleduji posledni mistni komunikace 2. tridy a ty uz jsou pohopouhe sterky, kde se dve auta vyhnou stezi, ale opravdu se na nich prasi za kocarem. Nicmene jako dve auta se tam potkate malokdy.
No a protoze jsem mesic po Zelandu prostopovala, snazim se brat stopare, pokud to jenom trochu jde. Vetsinou to znamena, ze aniz bych cokoliv Hance rekla, tak zastavim a protoze mame zadni sedadla vetsinou plna, tak to nejdrive znamena vsechny veci,nejak v aute preskupit, pak tam vmacknout stopare a vyrazit s nim na cesty. V tuto chvili mame najeto asi 5000 kilometru, srazily jsme jenom jednoho mistniho kralika ci zajice. A o tom ja si myslim, ze to proste byl sebevrah, poucena knizkou "Kralickovy sebevrazdy", protoze cekat 3 hodiny na prave projizdejici auto na polni ceste, no reknete sami...Provoz na mistnich silnicich opravdu neni az tak velky, jak jsme zvykle z Evropy a vubec mistni cesty nas chvili uvadely v uzas. Dalnici jsme rozkodovaly snadno, jedina velka silnice v sirokem dalekem okoli, pravda u nas by to byla silnice 1. kategorie, ale nevadi. Mistni silnice 1. kategorie jsou ve vetsine pripadech zpevnene, tj. maji asfalt nebo neco co se tomu podoba, v zatackach jezdite nekdy 55 km, ale nekdy jen a pouze 25 km, takze je to projizdka. A pak nasleduji posledni mistni komunikace 2. tridy a ty uz jsou pohopouhe sterky, kde se dve auta vyhnou stezi, ale opravdu se na nich prasi za kocarem. Nicmene jako dve auta se tam potkate malokdy.