Novy Zeland ma sice jakztakz fungujici hromadnou dopravu, nicmene my s Peckou jsme se rozhodly zavzpominat na stare dobre casy a vyzkouset stopovani, navic vsichni nasi kamaradi, kteri na Zelandu byli tvrdili, ze jako dvema zenskym nam to pujde jedna basen a kupodivu meli pravdu. Takze dalo by se rict, ze jsem mistnim ridicum vyhlasily soutez, jak rychle nas vezmou a kdo o nas na silnici projevi vetsi zajem.
Nase soutez mela ctyri kategorie: turisti jako my, mistni rodili - tzv. pakeha, mistni Maori a mistni pristehovalci - tj. ti, co se sem pristehovali za praci nebo za laskou, jak jsme se jich vetsinou ptaly. Takze po necelych trech tydnech stopovani, muzeme rict, ze jsem vyzkousely 25 aut tj. 25 ridicu a k tomu se Pecka na zadnim sedadle jeste pomazlila asi se 4mi psy. V soutezi postupne, a pro nas prekvapive, zvitezili mistni rodili - pakeha (11 ridicu), hned za nimi na peknem druhem miste se umistili turiste (7 aut), treti misto kupodivu zaujali mistni pristehovalci (6) a na bramborovem, ctvrtem, miste skoncili s poctem jednoho auta a jedne ridicky mistni Maori.
Cenu za nejlepsi kulturni vykon ziskava kupodivu auto jiz tak plne prostorove vyraznejsich maorskych zen, ktere se pro nas vratilo, aby nas odvezly k rotorurskym gejzirum, a cestou protoze byla dlouha a my jeste bajecne zabloudily, tak nam zapely mistni lidovou a byla fakt pekna. No a samozrejme, ze to skoncilo i nasi pisni, jako vzdy Pecka zpiva a ja se pridam kdyz znam slova.
Cenu za nejdelsi stop s bajecnyma prestavkama vyhrava majitel hostelu The Villa v Pictonu, ktery nas odvezl asi 500 km, cestou si odskocil zasurfovat u Kaikory na plaz - asi na hodku a my jsme hlidaly psa, klicky od auta a opalovaly se na plazi, dalsi zastavkou byla skola pro tulene v mistnim potoce a tuleni kolonie na vychodnim pobrezi severne od Kaikoury, proste pravy prazdninovy stop.
Cenu za nejupovidanejsi stop ziskava - onen bajecny mladik, stavitel benzinovych stanic, kteremu nebylo vubec rozumet, ale chtel si moc a moc povidat, takze nad nasi konverzaci se bajecne bavila jenom Pecka, ktera sedela vzadu a ja vepredu konverzovala o 106. Jedno z nejlepsich temat byl hunting - nevim, kde jsem se naucila tolik anglickych slovicek o veverkach, hadech, jelenech, liskach, vlcich, zajicich, kralicich a vubec o vsi haveti, co u nas najdete. Vsechno jsem barvite vylicila a mam pocit, ze jsem popisovala i barvu jednotlivych nasich veverek, jejich usi, nosu, tlapicek......uprimne priznavam, ze kdyz nas v Napieru vysadil odmitala jsem uz cokoliv rict, mela jsem pocit, ze jsem odrikala svych dennich 5000 slov ve 4 hodinach. Navic jsem byla hrozne rada, ze nebyl zarytym rybarem, protoze slov o rybach moc nemam - vetsinou skoncim u pstruha a kapra, ale zase bych mohla popisovat recepty, ze? Nicmene, prekvapeni pro mne bylo, ze mistni jeleni nebo srnci se nevim proc - jmenuji "cervena".
No a jeste cenu za nejsympatictejsiho ridice vyziskava mistni strihac ovci, ktery se nas v predvecer Vanoc v desti a vetru ujal, jak se rika "in the middle of nowhere" a spolu se svym malym synem nas odvezl do civilizace. Probraly jsme s nim Vanoce a jejich mistni oslavy a synovi jsme peclive vylicily, co vsechno by ho cekalo u nas na Mikulase a na Vanoce. Myslim, ze tatik hrozne litoval, ze tu neoslavuji Mikulase, jemu by se postava certa hrozne libila. Pravda je, ze tak jako s timhle ridicem jsme se uz nenasmaly a asi poprve nam bylo lito, ze musime vystoupit. Takze aspon takhle virtualne diky :)
Nase soutez mela ctyri kategorie: turisti jako my, mistni rodili - tzv. pakeha, mistni Maori a mistni pristehovalci - tj. ti, co se sem pristehovali za praci nebo za laskou, jak jsme se jich vetsinou ptaly. Takze po necelych trech tydnech stopovani, muzeme rict, ze jsem vyzkousely 25 aut tj. 25 ridicu a k tomu se Pecka na zadnim sedadle jeste pomazlila asi se 4mi psy. V soutezi postupne, a pro nas prekvapive, zvitezili mistni rodili - pakeha (11 ridicu), hned za nimi na peknem druhem miste se umistili turiste (7 aut), treti misto kupodivu zaujali mistni pristehovalci (6) a na bramborovem, ctvrtem, miste skoncili s poctem jednoho auta a jedne ridicky mistni Maori.
Cenu za nejlepsi kulturni vykon ziskava kupodivu auto jiz tak plne prostorove vyraznejsich maorskych zen, ktere se pro nas vratilo, aby nas odvezly k rotorurskym gejzirum, a cestou protoze byla dlouha a my jeste bajecne zabloudily, tak nam zapely mistni lidovou a byla fakt pekna. No a samozrejme, ze to skoncilo i nasi pisni, jako vzdy Pecka zpiva a ja se pridam kdyz znam slova.
Cenu za nejdelsi stop s bajecnyma prestavkama vyhrava majitel hostelu The Villa v Pictonu, ktery nas odvezl asi 500 km, cestou si odskocil zasurfovat u Kaikory na plaz - asi na hodku a my jsme hlidaly psa, klicky od auta a opalovaly se na plazi, dalsi zastavkou byla skola pro tulene v mistnim potoce a tuleni kolonie na vychodnim pobrezi severne od Kaikoury, proste pravy prazdninovy stop.
Cenu za nejupovidanejsi stop ziskava - onen bajecny mladik, stavitel benzinovych stanic, kteremu nebylo vubec rozumet, ale chtel si moc a moc povidat, takze nad nasi konverzaci se bajecne bavila jenom Pecka, ktera sedela vzadu a ja vepredu konverzovala o 106. Jedno z nejlepsich temat byl hunting - nevim, kde jsem se naucila tolik anglickych slovicek o veverkach, hadech, jelenech, liskach, vlcich, zajicich, kralicich a vubec o vsi haveti, co u nas najdete. Vsechno jsem barvite vylicila a mam pocit, ze jsem popisovala i barvu jednotlivych nasich veverek, jejich usi, nosu, tlapicek......uprimne priznavam, ze kdyz nas v Napieru vysadil odmitala jsem uz cokoliv rict, mela jsem pocit, ze jsem odrikala svych dennich 5000 slov ve 4 hodinach. Navic jsem byla hrozne rada, ze nebyl zarytym rybarem, protoze slov o rybach moc nemam - vetsinou skoncim u pstruha a kapra, ale zase bych mohla popisovat recepty, ze? Nicmene, prekvapeni pro mne bylo, ze mistni jeleni nebo srnci se nevim proc - jmenuji "cervena".
No a jeste cenu za nejsympatictejsiho ridice vyziskava mistni strihac ovci, ktery se nas v predvecer Vanoc v desti a vetru ujal, jak se rika "in the middle of nowhere" a spolu se svym malym synem nas odvezl do civilizace. Probraly jsme s nim Vanoce a jejich mistni oslavy a synovi jsme peclive vylicily, co vsechno by ho cekalo u nas na Mikulase a na Vanoce. Myslim, ze tatik hrozne litoval, ze tu neoslavuji Mikulase, jemu by se postava certa hrozne libila. Pravda je, ze tak jako s timhle ridicem jsme se uz nenasmaly a asi poprve nam bylo lito, ze musime vystoupit. Takze aspon takhle virtualne diky :)