Už jsme týden v Jordánsku a zbývají nám prakticky 2 dny do odletu. Zvažujeme svoje možnosti, co vidět:
1. varianta - vrátit se do Madaby a spojit s návštěvou Mrtvého moře - koupačka, s návštěvou Bethánie a spol.
2. varianta - rezervace Dána - ticho, příroda, karakalové, ekoturistika.
Nakonec vítězí logisticky jednodušší Mádaba, letiště leží kousek od města.
Poprvé zažíváme cestu místní veřejnou dopravou, na zdejší poměry luxusní autobus nás veze z Akaby až do okrajových čtvrtí Ammánu a odtud pak bereme další malý autobus směrem do Madaby.
Dva Evropané s velkými batohy a já v kalhotech, prostovlasá - jsme pro osazenstvo autobusu tvořeného především mladými studentkami, opravdovou raritou. Petr se takřka zády opírá o střechu autobusu, ob zastávku vyskakujeme z autobusu a uvolňuje místo k výstupuu. Mně se za chvíli podaří získat místo v autobuse, takže já se vmáčknu na sedadlo ale nikdo si ke mně nechce přisednout, až pak jedna z holek se odváží. Nicméně tu panuje poměrně gentlemanská atmosféra, kdykoliv nastoupí jakákoliv osoba ženského pohlaví do autobusu, sedící muž jí uvolní místo. Muži se shlukují hlavně v přední části autobusu, kromě jízdy, stylu řízení autobusu probírají určitě i řadu důležitých věcí. Autobus je tak chtě nechtě rozdělen na ženskou a mužskou část.
V Madabě se ubytováváme v místních hostelu patřícím křesťanů, večer bloudíme městem, opravdu bloudíme, ve spleti místních uliček to není úplně jednoduché. Když potřetí jdeme kolem hlavní mešity, začíná to být záhada.
1. varianta - vrátit se do Madaby a spojit s návštěvou Mrtvého moře - koupačka, s návštěvou Bethánie a spol.
2. varianta - rezervace Dána - ticho, příroda, karakalové, ekoturistika.
Nakonec vítězí logisticky jednodušší Mádaba, letiště leží kousek od města.
Poprvé zažíváme cestu místní veřejnou dopravou, na zdejší poměry luxusní autobus nás veze z Akaby až do okrajových čtvrtí Ammánu a odtud pak bereme další malý autobus směrem do Madaby.
Dva Evropané s velkými batohy a já v kalhotech, prostovlasá - jsme pro osazenstvo autobusu tvořeného především mladými studentkami, opravdovou raritou. Petr se takřka zády opírá o střechu autobusu, ob zastávku vyskakujeme z autobusu a uvolňuje místo k výstupuu. Mně se za chvíli podaří získat místo v autobuse, takže já se vmáčknu na sedadlo ale nikdo si ke mně nechce přisednout, až pak jedna z holek se odváží. Nicméně tu panuje poměrně gentlemanská atmosféra, kdykoliv nastoupí jakákoliv osoba ženského pohlaví do autobusu, sedící muž jí uvolní místo. Muži se shlukují hlavně v přední části autobusu, kromě jízdy, stylu řízení autobusu probírají určitě i řadu důležitých věcí. Autobus je tak chtě nechtě rozdělen na ženskou a mužskou část.
V Madabě se ubytováváme v místních hostelu patřícím křesťanů, večer bloudíme městem, opravdu bloudíme, ve spleti místních uliček to není úplně jednoduché. Když potřetí jdeme kolem hlavní mešity, začíná to být záhada.