Z Petrova deníku: "Náš poslední den v Jordánsku, vyrážíme najatým taxíkem, mimochodem s velmi příjemným, neukecaným chlapíkem směr východní břeh Mrtvého moře.
1. zastávka - Mount Nebo, hora na kterou dorazil Mojžíš s Áronem a s lidem izraelským, odtud viděl zemi zaslíbenou. Cesta z Egypta přes Sinaj musela být náročná. Mojžíš zde zemřel, doteďse ale přesně neví kde.
Z větrné hůrky, kterou Mount Nebo, je , pokračujeme do Betánie Zajordánské. Místo, kde byl pokřtěn Ježíš Kristus Janem Křtitelem. Nic moc, obzvlášť pokud to samé místo znáte z izraelské strany, kde nám oběma toto zastavení přišlo mnohem důstojnější. Zpestřením jsou ruští pravoslavní (matka se synem) převlákající se do bílého hábitu a noříc se do hnědé stoky, řeka Jordán promine.
Bez náboženského vytržení či stigmatu putujeme k ammánské pláži u Mrtvého moře. Je to zde pěkné, nejdřív matláme se černým bahnem, schneme na slunci, jehož paprsky jsou oparem na mořem filtrovány a tak nepřítomnost UV záření znemožňuje spálení pokožky. Pak vyrážíme do moře, převalujeme se jako nemotorné mořské vydry a užíváme si to všechno dohromady. Je to fajn, výlet byl dobrá volba. Cestou zpět k Madabě a doporučeným dolmenům. Projíždíme krásnou scenérií vysušených řečišť a zelenajících se políček, v nižších partijích se na zimu před krutými větry usídlili beduíni a jejich ovce a kozy spásají to málo, co zde zbylo.
Dolmeny jsou skoro na vrcholném džabalu, umístěny v určitých liniích, je zde krásně, už přítomnost neolitického osídlení dává tomuto místu kouzle bez turistů, pouze my dva, ovce a místní zemědělec opatrující své olivovníky.
Večer disko v 5. patře hotelu, šílené, never more."
Tolik Petrovy zápisky. Já jenom doplním k Jordánu - když jsem byla poprvé v Izraeli se podívat na Jordán, měla jsem v představách velkou řeku, protože v písni "Přejdi Jordán" to vypadá, že budu řeku dlouho přecházet, moje tehdejší překvapení bylo obrovské - dal by se přeskočit o tyči. Několikrát jsem se své kamarádky Inbal ptala, jestli to je opravdu TEN Jordán a byl to on.
Izraelská strana je upravená jako lázeňský komplex a dává místu opravdu svojí důstojnost. Teď jsme se ocitli na druhé straně řeky, dřevěné můstky, chatrče pro převlečení věřících, a dva nudící se jordánští vojáci, opírající se o dřevěné zábradlí a pobaveně sledující věřící nořící se do vody.
Prakticky absurdní situace - na obou březích vojáci, Jordán jako hraniční a křestní voda zároveň. Křesťanští poutníci pod ochranou židovských a muslimských vojáků. Celou dobu mně zajímalo, co by dělali, kdyby proud vody, která je docela prudká, odnesl koupajícího na druhou stranu.
Ale na obranu Jordánu je potřeba říct, že před mnoha stovkami let byl opravdu velkou řekou, na madabských mapách (které jsou považovány za nejstarší dochované) jsou k vidění na něm i lodě, a jak nám místní průvodce říkal, celá tato oblast byla mnohokrát zatopena záplavami do výše několika metrů. Takže i tato řeka měla svojí velkou sílu, kterou jí bohužel vzalo zavlažování asi především na izraelské straně.
1. zastávka - Mount Nebo, hora na kterou dorazil Mojžíš s Áronem a s lidem izraelským, odtud viděl zemi zaslíbenou. Cesta z Egypta přes Sinaj musela být náročná. Mojžíš zde zemřel, doteďse ale přesně neví kde.
 |
| Pohled z Mount Nebo |
Z větrné hůrky, kterou Mount Nebo, je , pokračujeme do Betánie Zajordánské. Místo, kde byl pokřtěn Ježíš Kristus Janem Křtitelem. Nic moc, obzvlášť pokud to samé místo znáte z izraelské strany, kde nám oběma toto zastavení přišlo mnohem důstojnější. Zpestřením jsou ruští pravoslavní (matka se synem) převlákající se do bílého hábitu a noříc se do hnědé stoky, řeka Jordán promine.
Bez náboženského vytržení či stigmatu putujeme k ammánské pláži u Mrtvého moře. Je to zde pěkné, nejdřív matláme se černým bahnem, schneme na slunci, jehož paprsky jsou oparem na mořem filtrovány a tak nepřítomnost UV záření znemožňuje spálení pokožky. Pak vyrážíme do moře, převalujeme se jako nemotorné mořské vydry a užíváme si to všechno dohromady. Je to fajn, výlet byl dobrá volba. Cestou zpět k Madabě a doporučeným dolmenům. Projíždíme krásnou scenérií vysušených řečišť a zelenajících se políček, v nižších partijích se na zimu před krutými větry usídlili beduíni a jejich ovce a kozy spásají to málo, co zde zbylo.
 |
| Dolmeny - Mádaba |
Večer disko v 5. patře hotelu, šílené, never more."
Tolik Petrovy zápisky. Já jenom doplním k Jordánu - když jsem byla poprvé v Izraeli se podívat na Jordán, měla jsem v představách velkou řeku, protože v písni "Přejdi Jordán" to vypadá, že budu řeku dlouho přecházet, moje tehdejší překvapení bylo obrovské - dal by se přeskočit o tyči. Několikrát jsem se své kamarádky Inbal ptala, jestli to je opravdu TEN Jordán a byl to on.
Izraelská strana je upravená jako lázeňský komplex a dává místu opravdu svojí důstojnost. Teď jsme se ocitli na druhé straně řeky, dřevěné můstky, chatrče pro převlečení věřících, a dva nudící se jordánští vojáci, opírající se o dřevěné zábradlí a pobaveně sledující věřící nořící se do vody.
Prakticky absurdní situace - na obou březích vojáci, Jordán jako hraniční a křestní voda zároveň. Křesťanští poutníci pod ochranou židovských a muslimských vojáků. Celou dobu mně zajímalo, co by dělali, kdyby proud vody, která je docela prudká, odnesl koupajícího na druhou stranu.
Ale na obranu Jordánu je potřeba říct, že před mnoha stovkami let byl opravdu velkou řekou, na madabských mapách (které jsou považovány za nejstarší dochované) jsou k vidění na něm i lodě, a jak nám místní průvodce říkal, celá tato oblast byla mnohokrát zatopena záplavami do výše několika metrů. Takže i tato řeka měla svojí velkou sílu, kterou jí bohužel vzalo zavlažování asi především na izraelské straně.