Odsouváme prohlídku místní mozaiek na konec našeho putování,
do Madaby se stejně vrátit musíme, cesta na letiště odtud trvá jenom půlhodiny,
takže je to výhodná poloha pro odjezd z Jordánska. A tak si pro cestu do
Petry zamlouváme taxíka a spolu s dánským Vietnamcem a sdílným řidičem
míříme pro Královské cestě směrem na Karak.
První zastávka na cestě je Wádí
Mudžíb, obdobě amerického Velkého kaňonu, bohužel zrovna se všude válí mlha, a
tak ze slavného kaňonu toho moc nevidíme, ale nevadí i to co se vidíme vypadá
impozantně, pouštní krajina kam oko dohlédne posetá stany kočovných beduínů se
stády ovcí a koz. Překonáváme údolí, pochutnáme si na místním čaji a kávě a po
2 hodinách, dojíždíme do Karaku, městečka slavného svým křižáckých hradem. Máme
hodinu na hrad, je to obrovská zřícenina na místním ostrohu–poctivě ji
prolézáme a obdivujeme všechny dochované klenby a prostory. Hodina bohatě stačí
a na radu pana řidiče jdeme do místní špeluňky na jídlo – nad humusem a všemi
ostatními neznámými mezze probíráme jordánský život, náš pan řidič je opravdu
poklad – bývalý učitel tělocviku studovaný v Rumunsku se ženou Rumunkou,
žijící v Madabě, je studna informací a navíc umí víc než obvyklé „Hello,
where are you from“.
Domlouváme se s ním na zajížďku ještě do tzv. Malé Petry.
První zastávka na cestě je Wádí
Mudžíb, obdobě amerického Velkého kaňonu, bohužel zrovna se všude válí mlha, a
tak ze slavného kaňonu toho moc nevidíme, ale nevadí i to co se vidíme vypadá
impozantně, pouštní krajina kam oko dohlédne posetá stany kočovných beduínů se
stády ovcí a koz. Překonáváme údolí, pochutnáme si na místním čaji a kávě a po
2 hodinách, dojíždíme do Karaku, městečka slavného svým křižáckých hradem. Máme
hodinu na hrad, je to obrovská zřícenina na místním ostrohu–poctivě ji
prolézáme a obdivujeme všechny dochované klenby a prostory. Hodina bohatě stačí
a na radu pana řidiče jdeme do místní špeluňky na jídlo – nad humusem a všemi
ostatními neznámými mezze probíráme jordánský život, náš pan řidič je opravdu
poklad – bývalý učitel tělocviku studovaný v Rumunsku se ženou Rumunkou,
žijící v Madabě, je studna informací a navíc umí víc než obvyklé „Hello,
where are you from“.
Domlouváme se s ním na zajížďku ještě do tzv. Malé Petry. 
Malá Petra, Little Petra - obdoba Petry –
malé skalní město, kde se můžeme dosytosti vyřádit prolézáním a přelézáním
všech schodů a jednotlivých vyhloubených jeskyní či chrámů. Místní sík (trhlina
ve skále) je krátký a na jeho konci se rozevírá krásný pohled na okolní kopce a
wádí, po chvíli se přátelíme s místním beduínem, bydlí tu, nechává přespat
turisty – říká že je coachsurfer J
ke kterému se dá kdykoliv zajet. Kumuluje se nás tu víc a víc a za chvíli to
končí jako v zoo, všichni si milého beduína fotí v tradičním
oblečení. Máme toho dost a vydáváme se na cestu síkem zpátky, ale oba litujeme,
že zde nepřespíme a už teď tušíme, že velká Petra má co dohánět. Tahle její
malá sestřička nasadila laťku romantického Jordánska bez turistů dost vysoko.
Wádí Músá – je údolí, ve kterém se zabydlely všechny hotely,
hostely a vůbec všechna turistická vybavenost, která k Petře asi nezbytně
patří. Pryč jsou doby, kdy v Petře bydleli beduíni, byli vládou
přestěhováni do nově vystavěných vesnic v okolí a taky do Wádí Musa,
příslibem byla tekoucí voda a lepší zdravotnická péče, takže Petru v současné
době okupují jenom turisti a něco málo beduínských rodin v zapadlých končinách.
Nicméně první co vás při příjezdu do Petry potká je hluboké údolí Wádí Músá, má
několik kilometrů a cesta k hotelu je většinou do strmého kopce, údolím by
měl protékat potok, ale bohužel, ve vyschlém korytě ani kapka. Ubytováváme se
ve vyhlédnutém hostelu – Sa´aba zrovna teplem neoplývá, takže teplé spacáky se
na spaní hodí, ale jinak tu vládne klid a pohoda. V hostelové knihovně
nacházíme český překlad bible…bereme ji na pokoj a ve vánočním čase v ní listujeme,
ale víc se věnujeme přípravě na zítřejší Petru, kterou cestu v ní zvolíme
a kudy to město obejdeme, vlastně zůstává záhadou.