 |
| Petra - pohled na hlavní náměstí |
Ráno - nestihneme
plánovaný budíček na brzký příchod do
Petry, takže přicházíme až kolem osmé,
před námi už je určitě řada ranních vstávačů, naštěstí davy turistů dorazí asi
až za námi. Cena 50 JOD (cca 1500 Kč)
nám vyrazí dech, za tohle se v Jordánsku vyžít určitě na den, žádná sleva –
ani pro děti, ani pro staré, je mi tak trochu líto šestičlenné francouzské
rodiny, za návštěvu téhle památky tu prostě nechá majlant, ale co se dá dělat –
pán u kasy je nesmlouvavý. Výjimku má pouze jordánský král Abdulláh a jeho
rodina – ti mají vstup zdarma, a těmi bohužel nejsme. Takže platíme celkem 100 JOD a
pro jistotu si kupujeme lístky (12 JOD) i na noční prohlídku Petry.
Jak všechny průvodce popisují – cesta do Petry začíná cca
kilometrovým barevným síkem, kde vpravo, vlevo – je potrubí po nabatejcích, všude
kolem krásné pískovcové skály, chvíli zbarvené do červena, žluta, s výraznými
fialovými vráskami, na cestě nás občas dohoní vozík tažený uříceným koníkem,
velbloud důstojně kráčející za svým vůdcem nebo ztřeštěný beduín řítící se
síkem jako správný Indián. Za doby největší slávy tohoto města tady muselo být
ještě víc rušno – pěší, koně, velbloudi, karavany, prodejci všeho možného,
vznešení Římané na nosítkách – těžko říct jak se vozili oni tajemní Nabatejci –
na vozíku, na koni, na velbloudu?
 |
| Petra - malé beduínky |
Každopádně cesta síkem končí a na jejím konci je první
nádherná budova – tzv.
Pokladnice, všichni tu zastavují, fotí, velbloudi jsou
znudění jako vždycky, osli v povzdálí okusují keře, dostáváme tisíc a
jednu výhodnou nabídku na pohledy, náramky – všechno za 1 JOD, projížďku,
vyjížďku na kterémkoli z kolemstojících/ležících zvířat. Většina turistů,
ale ještě ráno odmítá všechny nabídky na svezení, bájné město Petra vypadá, že
se dá zvládnout pěšky….jenom beduíni ví, že odpoledne dojde i na jejich slova a
po oslech a velbloudech ještě bude sháňka…obzvlášť při výstupu ke
Klášteru (tam
je asi 800 schodů), ale to bych už předbíhám.
 |
| Petra - kočky v jedné z hrobek |
Takže začínáme jako všichni u
Pokladnice,
pak procházíme
Ulicí fasád, utíkáme z davů a míříme nahoru na tzv.
Vysoké
obětiště – místo ležící nahoře vysoko nad Petrou, bylo to asi místo, kde byl
kostel/chrám – zůstaly tu po ní jenom velké kamenné kvádry a obětní kanálky. Výhled
je překrásný, hlavní část Petry jako na dlani a v okolních údolích jsou
vidět další stavby vytesané do kamene. Všechna místa tak jak je vidíme
dnes, jsou prakticky hrobky, všechny ostatní stavby byly buď vystavěny z cihel
a ze dřeva, výjimkou jsou římské stavby, silnice, lázně a chrámy, ty tu zůstaly
až do dnes jenom jsou poničené zemětřeseními. Procházka po skalách nás vede přes
Lví fontánu,
Zahradní hrobku,
Hrobku Římského vojáka zpět až do
Královských
hrobek schovaných pod jedním z kopců. Nádhernou cestu lemuje všudypřítomný
zavodňovací kanál, cisterny, nádrže, fontány – neuvěřitelné, co tady před těmi
2000 let všechno vytvořili, člověk se nestíhá divit a fantazie při pohledu na
neuvěřitelné množství děr/hrobek pracuje na plné obrátky.
 |
| Petra - zříceniny římského chrámu, seskládané jak balíček olomouckých syrečků |
Petra byla největší
město tzv. Nabatejců – nomádského pasteveckého kmene, který sem přišel a do
místních pískových skal začal tesat cca v 6. St. n.l. první hrobky, první
stavby. Jejich hlavní pracovní náplní byla ochrana karavan a obchod, tedy
nejdříve karavany přepadali, ale pak jim samozřejmě přišlo výhodnější nabízet
karavanám ochranu, samozřejmě za úplatu, a tak Petra bohatla a v době panování
nabatejského krále Aréty II. měla dokonce cca 30 000 lidí, opravdová
metropole Blízkého východu. Nabatejci byli sousedi Římanů a několikrát se ze
svých povinností vůči Římu dokázali vykoupit, ale samozřejmě s postupem
času a rostoucí silou Říma, končí i Petra jako jedno z římských měst. Díky
vládě Římanů dodneška můžeme obdivovat velkolepé divadlo (přestavěné původní
nabatejské), lázně, kolonádu, cardo maximus, chrámy Kasr – al Bint (i když i
ten je původně nabatejský) a řadu dalších věcí.
 |
| Petra - sloní ozdoba římského chrámu |
Prakticky až do večera
procházíme nabatejské, římské, byzantské památky. Poslední velkým výstupem je
zdolání 800stupňového schodiště ke Klášteru, tak tady už potkáváme spoustu
lidí na oslích, koních – a tak se všichni vesele motáme na jednom schodišti,
proplétáme se kolem beduínských stánků s tretkami v lepším případě s čajem
a kávou, na schodišti je slyšet kromě arabštiny, ruština, italština, němčina, čínština,
japonština – hotový jazykový babylon. Zůstáváme v Petře asi do pěti hodin večer
– uchození s památek, zaprášení ze všudypřítomného písku, s prstem neustále
na spoušti fotoaparátu – protože tady vám to prostě nedá, vracíme se navečer do Wádí
Musa – najíst, obléct a večer zpátky na noční Petru, na Petru za svitu svíček.
Noční Petra
Úžasná noční Petra – jeden z nejhezčích jordánských
zážitků, jdete setmělým síkem, cestu vám ozařují svíčky umístěné v papírových
sáčcích, dojdete před Pokladnici a tam je na zemi rozmístěno asi 300 svíček,
všude je ticho a i jinak hluční turisté zmlknout, posadíte se na rohože na zem,
do rukou dostáváte voňavý sladký beduínský čaj a hudební představení začne. Nic
velkého jenom ukázka hry na místní flétnu a arabskou loutnu (úd), všichni fotí
a mezi svíčkami se proplétají místní kočky. Po necelé hodině je konec, dav se
pomalu rozchází síkem.
Petra byla poznamenaná i obvyklou Petrovou hrou – ala přeskočím z jedné
skalky na druhou v úzkých fešných kalhotách…a i tentokrát vyhrály kalhoty –
roztrhly se na inkriminovaných místech – a tohle normálním šitím opravdu
nezašijete, to chce šicí stroj a hooodně nití, takže hned po noční Petře,
vidíme v malé uličce místního krejčíka, je asi 10 hodin večer, nabíháme do
krámku a vysvětlujeme, že máme „big hole on the jeans“ nechápavě vrtí hlavou,
nakonec pantomimou dovysvětlíme…., že to navíc potřebujeme zašít do hodiny, běžíme
kolem hloučků mužů před nově vyvěšenými volebními plakáty do hotelu pro kalhoty
a zpátky – rychle, než si to krejčí rozmyslí. Ukazujeme díru, ještě jednou se
posunky dohadujeme, že za hodinu všechno hotové, a domlouváme se na cenu….neuvěřitelný
1 JOD, to si pán dělá srandu(za jeden JOD se tu dá koupit skoro všechno – kafe,
2 čaje, a kupodivu nákup v obchodě nás většinou vyjde taky na 1 JOD a teď
i šití)….za expresní práci od nás ve finále dostává bakšiš :)
.jpg)