Z bájné Petry se pomalu ranním zapoceným autobusem přesouváme do slavné poušti Wadi Ram, zamluvili jsme si dvoudenní pobyt v poušti - pobyt v beduínských stanech, beduíni samotní, projížďka, džípem v poušti, skvělá jordánská kuchyně. To všechno nás čeká, tedy doufejme, že čeká.
Wadi ram - oblast proslavená především
Laurence z Arábie, jeho bojem za nezávislost arabských států - pro ty, co neviděli doporučuji stejnojmenný
film.
 |
| Wadi Ram, pohled z pískové duny |
Z upoceného autobusu po pár zastávkách přesedáme spolu s našimi spolucestovatelkami (v Itálii žijící Ruska a její dcera t.č. na dovolené a jednou Tchaiwankou s obrovským kufrem) do jiného auta a míříme někam do pouště a po asi hodině jízdy vyjetými kolejemi v písku, kdy všichni obhlížíme místní kopce, skály a zkoušíme zahlédnout proslulé skalní malby, dorážíme do malé kempu. Řada zaprášených stanů, ukrytých ve stínu obrovské skály, takže v dopoledním stínu je tu opravdu zima. Vítají nás dva předchozí turisté, kteří právě dostávají snídani, stejně jako my. Malý, díky ohni uvnitř, kompletně vyuzený stan, s lavičkami kolem obvodu a rohožemi na zemi. Dostáváme místní chleba, pitu, sýr a sladký mátový čaj do malých skleniček. Hygiena žádná velká, nám to nevadí, ale naše spolubojovnice se trochu ošívají, tak to bude veselé. Rozhodně to není nejluxusnější kemp, který nás tu mohl potkat, ale za ty peníze...Po snídani 2 hodiny čekáme, těžko říct na co, naše evropské povahy se místními koloritu občas těžko přizpůsobují, a tak si čas aspoň krátíme prolézáním blízkého okolí, kousek od nás je opravdu krásný beduínský kemp, připravený pro turisty - velbloudi, vyšívané přehozy, luxusní záchodky...ten náš je vůči němu opravdová špeluňka, ale zase je o to autentičtější.
Nakonec se dočkáme, odpoledne vyrážíme na projížďku po okolí - z korby našeho džípu kodrcaně pozorujeme úchvatné okolní kopce a hory, při zastávkách slézáme dunu - ta nám dá opravdu zabrat - každý z nás má jiný systém zdolávání hory písku ve směru nahoru i dolů, třeba tchajwanka nazouvá ponožky i na ruce a leze po čtyřech, já to cikcakím nahoru, Rusky za mnou se s tím také statečně perou. Petr je nahoře jako vždycky první - a my čtyři ženské lezeme pomalu ale jistě, nakonec nahoru dolezeme ještě s dcerou Rusky - dvě - úchvatný pohled do údolí a na celé Wadi Ram, a pak sjezd po písku dolů, tak rychle jak to jde a jde to jako po másle.
 |
| Wadi Ram, zdolávání písečné duny |
Nakonec jedeme na korbě skoro všichni, neslyšíme vlastního slova, drncáme v rytmu vyjetých kolejí, zdejší skály hýří všemi možnými barvami a slunce je ještě víc barví do neuvěřitelných odstínů, nedá se to popsat, každou chvíli je ta skála jiná. Zastavujeme u místních maleb ve skalách, u malého zájezdního stanu na čaj, jezdíme po venku asi 4 hodiny, uteče to jako voda. Večer vyjíždíme na místní skály podívat se na západ slunce, zachumlaní ve fleeckách lezeme po skalách a mlčky se kocháme místní krajinou, dole se na suché trávě pasou velbloudi, za chvíli přijíždějí další auta - místní západ slunce je zjevně proslulý :)
 |
| Wadi Ram - zapadající slunce |
Večeře, skvělá jordánská večeře s kuřetem a řadou jiných dobrot, přinesli nám jí z blízké vesnice a je fakt skvělá, po večeři se rozpoutává menší debata, je to trochu těžké - náš průvodce moc neumí anglicky a ve finále probíráme všechny, i horký mátový čaj možná boří slovní bariéry. Vylézáme s Petrem pod místní nebe, poseté milionem hvězd, romantika, kterou narušuje jenom hluk diskotéky v blízké vesnici - je to slyšet na hony daleko, pouští se zvuk neskutečně nese. Zachumláváme se do místních pouštních postelí a za chvíli diskotékové rytmy ani nevnímáme.
