Trochu netradičně na české poměry vyrážíme v době
vánočních a novoročních oslav na poznání Hášimovského jordánského království,
krátce a prostě Jordánska. Hlavním cílem je samozřejmě nabatejská Petra, pak
poušť Wádí Ram – písečné království Lawrence z Arábie a koupačka
v Rudém či Mrtvém moři.
Takže něco málo údajů pro datafily:
- počet lidí – cca 6,2 milionu – asi o něco víc, díky
uprchlíkům ze Sýrie – kterých je prý v Jordánsku v současné době asi
půl milionu
- oficiální řeč – arabština, ale anglicky Hello, where are
you from…..to umí každý
- náboženství : sunnitští muslimové – převážná většina, křesťanské
komunity (hlavně ve města Madaba)
- počasí: až na oblast Mrtvého moře, se nám v prosinci
na sobe hodily fleecky, čepice a teplá výbava – asi jako u nás na začátek
listopadu, noci byly chladné a to prakticky i ve všech hostelech…takže teplý spacák
je výhoda.
Přílet
V neděli 23.
prosince vyrážíme z Prahy přes Frankfurt směrem dál do Ammánu, 4hodinové
čekání ve Frankfurtu využijeme aspoň k dočtení průvodců, protože jsem to
před vánoci moc nestihli. Asi ve dvě v noci (místního času) přistáváme
konečně v Ammánu, z letadla je vidět v noci bohatě nasvícená
izraelská města a po chvíli letu jako když utne, člověk najednou vidí málo
osvětlených měst a to je Jordánsko.
Stejně jako všude na východě – letištní
kontrola je řádná, neobejde se nedřív bez fronty na výměnu eur či dolarů na jordánské dináry, další fronty na
zaplacení viza (20 JOD), třetí fronty na razítko do pasu a čtvrté fronty na kontrolu
všech zavazadel…suma sumárum za hodinu jsme venku. Naštěstí máme domluveného
taxikáře z hostelu, ten nás zabalí, darujeme nám 2 salátové okurky na uvítanou (do kterých se
lačně zakousneme a ani nepřemýšlíme nad mytím, bacily a všemi potvorami, které
na nás na nich určitě čekají), a odveze nás na nejbližší kruháč…a tady nás přesadí
do jiné rachotiny, která nás má dovézt k hostelu a sám jede pro další
turisty, protože ti na rozdíl od nás neměli při příletu zpoždění.
Náš první jordánský hotel, s hrdým názvem Sydney, je
tak trochu špeluňka, ale nicméně spát se tu dá, voda teče a hlučno tu není, na
trochu špíny si člověk v Jordánsku za chvíli zvykne. Pravda recepční uměl
stěží pozdravit anglicky, takže veškerou konverzaci na téma, kdy máme za hotel
zaplatit…jsme po chvíli vzdali. Po pár hodinách spánku vyrážíme na první
jordánskou snídani – hummus, mazací sýr, arabský chléb, rajčata a okurky a
všudypřítomný sladký čaj s mátou – se pro nás teď na deset dní stanou naší
pravidelnou ranní pochutinou.