jananacestach

Z Petrova deníku: "Náš poslední den v Jordánsku, vyrážíme najatým taxíkem, mimochodem s velmi příjemným, neukecaným chlapíkem směr východní břeh Mrtvého moře.  1. zastávka  - Mount Nebo , hora na kterou dorazil Mojžíš s Áronem a s lidem izraelským, odtud viděl zemi zaslíbenou. Cesta z Egypta přes Sinaj musela být náročná. Mojžíš zde zemřel, doteďse ale přesně neví kde.  Pohled z Mount Nebo Z větrné hůrky, kterou Mount Nebo, je , pokračujeme do Betánie Zajordánské. Místo, kde byl pokřtěn Ježíš Kristus Janem Křtitelem. Nic moc, obzvlášť pokud to samé místo znáte z izraelské strany, kde nám oběma toto zastavení přišlo mnohem důstojnější. Zpestřením jsou ruští pravoslavní (matka se synem) převlákající se do bílého hábitu a noříc se do hnědé stoky, řeka Jordán promine. Bez náboženského vytržení či stigmatu putujeme k ammánské pláži u Mrtvého moře. Je to zde pěkné, nejdřív matláme se černým bahnem, schneme na slunci, jehož paprsky jsou oparem na mořem filtrovány a...

Už jsme týden v Jordánsku a zbývají nám prakticky 2 dny do odletu. Zvažujeme svoje možnosti, co vidět: 1. varianta - vrátit se do Madaby a spojit s návštěvou Mrtvého moře - koupačka, s návštěvou Bethánie a spol. 2. varianta  - rezervace Dána - ticho, příroda, karakalové, ekoturistika. Nakonec vítězí logisticky jednodušší Mádaba, letiště leží kousek od města. Poprvé zažíváme cestu místní veřejnou dopravou, na zdejší poměry luxusní autobus nás veze z Akaby až do okrajových čtvrtí Ammánu a odtud pak bereme další malý autobus směrem do Madaby. Dva Evropané s velkými batohy a já v kalhotech, prostovlasá - jsme pro osazenstvo autobusu tvořeného především mladými studentkami, opravdovou raritou. Petr se takřka zády opírá o střechu autobusu, ob zastávku vyskakujeme z autobusu a uvolňuje místo k výstupuu. Mně se za chvíli podaří získat místo v autobuse, takže já se vmáčknu na sedadlo ale nikdo si ke mně nechce přisednout, až pak jedna z holek se odváží. Nicméně tu panuje poměrně g...

Vzhledem, k tomu, že tento den byl pro mně dnem slastného nicnedělání na pláži  a pozorování místňáků a místňaček, tak opět dostávají prostor hlavně zápisky z Petrova deníku. " Cílem dnešního dne je prozkoumání mořského dna, údajně zde roste až 300 druhů korálů a prohání se kolem 1000 druhů ryb. Půjčuji si vybavení na šnorchlování, čítajíc ploutve, norchl a brýle. Vše bedlivě zkoumám na suchu, šnorchl má důmyslný mechanismus bránící lehkého dýchání. Připomíná mi to výstup na bezejmenou horu na chilském Altiplanu. Později tento vynález odkládám.  Už samotný proces svléknutí se do plavek a doputování k molu je dosti nevšední. Člověk je středem pozornosti, natož taková Godzila jako já. Po pláži brouzdají páry chlapců v těsném spojení, hladí se, lehce se ovívají a masírují se (těžko poznat, zda je o gaye či o velké přátele. V kontrastu s tímto jsou ženy koupajíc se kompletně ve svých hábitech a tvoříc v rámci rodin striktně feminní okruhy při společných piknicích na pláži. K č...

Do Akaby jsme dorazili z Wadi Ram bez větších obtíží. Chvilková cesta po silnici směřující z pouště do s bágly a pohledem na železnici, planiny bez plastových sáčků byla fajn. Nakonec jedeme taxíkem za  10JD.  Ve městě se nám logicky nechce zůstávat, jdeme na falafel, hummus a muffabel, a směřujeme na jižní pláže - směrem do Saudské Arábie, Máme zamluvený hotel Beduin Moon Village, asi  15 km od města. Dobrá volba, jedná se o apartmánový celek, rozesetý kolem bazénu se záhonky bylinek, palem, různými přístřešky a šéfem-provozním Leonardem (nefalšovaným dvojčetem Leonarda Cohena), místními Araby, prostě domáckou náladou se špetkou neřesti.  Rychlé koupání v akabském zálivu a pak už jenom odpočinek v Sodomě a Gomoře.  Večer se mají slavit něčí narozeniny, společnost od Etiopie až po Copenhagen a s přibývajícím časem se společnost dělí vedví - zmámené alkoholem a na ty, jež čekají na deux ex machina. Kufije jinak veleváženého Araba padají k zemi, nohavice se ...

Z bájné Petry se pomalu ranním zapoceným autobusem přesouváme do slavné poušti Wadi Ram, zamluvili jsme si dvoudenní pobyt v poušti - pobyt v beduínských stanech, beduíni samotní, projížďka, džípem v poušti, skvělá jordánská kuchyně. To všechno nás čeká, tedy doufejme, že čeká. Wadi ram - oblast proslavená především Laurence z Arábie , jeho bojem za nezávislost arabských států - pro ty, co neviděli doporučuji stejnojmenný film . Wadi Ram, pohled z pískové duny Z upoceného autobusu po pár zastávkách přesedáme spolu s našimi spolucestovatelkami (v Itálii žijící Ruska a její dcera t.č. na dovolené a jednou Tchaiwankou s obrovským kufrem) do jiného auta a míříme někam do pouště  a po asi hodině jízdy vyjetými kolejemi v písku, kdy všichni obhlížíme místní kopce, skály a zkoušíme zahlédnout proslulé skalní malby, dorážíme do malé kempu. Řada zaprášených stanů, ukrytých ve stínu obrovské skály, takže v dopoledním stínu je tu opravdu zima. Vítají nás dva předchozí turisté,  k...

Petra - pohled na hlavní náměstí Ráno  - nestihneme plánovaný budíček na brzký příchod do Petry , takže přicházíme až kolem osmé, před námi už je určitě řada ranních vstávačů, naštěstí davy turistů dorazí asi až za námi. Cena  50 JOD (cca 1500 Kč) nám vyrazí dech, za tohle se v Jordánsku vyžít určitě na den, žádná sleva – ani pro děti, ani pro staré, je mi tak trochu líto šestičlenné francouzské rodiny, za návštěvu téhle památky tu prostě nechá majlant, ale co se dá dělat – pán u kasy je nesmlouvavý. Výjimku má pouze jordánský král Abdulláh a jeho rodina – ti mají vstup zdarma, a těmi bohužel nejsme. Takže platíme  celkem 100 JOD a pro jistotu si kupujeme lístky (12 JOD) i na noční prohlídku Petry. Jak všechny průvodce popisují – cesta do Petry začíná cca kilometrovým barevným síkem , kde vpravo, vlevo – je potrubí po nabatejcích, všude kolem krásné pískovcové skály, chvíli zbarvené do červena, žluta, s výraznými fialovými vráskami, na cestě nás o...

Odsouváme prohlídku místní mozaiek na konec našeho putování, do Madaby se stejně vrátit musíme, cesta na letiště odtud trvá jenom půlhodiny, takže je to výhodná poloha pro odjezd z Jordánska. A tak si pro cestu do Petry zamlouváme taxíka a spolu s dánským Vietnamcem a sdílným řidičem míříme pro Královské cestě směrem na Karak. První zastávka na cestě je Wádí Mudžíb , obdobě amerického Velkého kaňonu, bohužel zrovna se všude válí mlha, a tak ze slavného kaňonu toho moc nevidíme, ale nevadí i to co se vidíme vypadá impozantně, pouštní krajina kam oko dohlédne posetá stany kočovných beduínů se stády ovcí a koz. Překonáváme údolí, pochutnáme si na místním čaji a kávě a po 2 hodinách, dojíždíme do Karaku, městečka slavného svým křižáckých hradem. Máme hodinu na hrad, je to obrovská zřícenina na místním ostrohu–poctivě ji prolézáme a obdivujeme všechny dochované klenby a prostory. Hodina bohatě stačí a na radu pana řidiče jdeme do místní špeluňky na jídlo – nad humusem a všem...

Podle mapky má být někde za rohem od hotelu místní informační centrum, tak vyrážíme s batohy ho najít, bohužel ať asi hodinu chodíme a ptáme se všech postávajících místních, hlavně taxikářů, kde že to je, tak to nejsme schopni najít. Takže stop hledání a jdeme se pokusit najít spojení do Džeraše, města plného římských a byzantských vykopávek, z Ammánu asi hodina cesty autobusem.  První městský autobus nás doveze na autobusové nádraží, to je pravda, ale bohužel ne na to správné, nebo rozhodně z tohoto nádraží autobus do Džeraše prostě nejede. Začínáme si zvykat, že nás chtějí všude dostat taxíkem – je to logické – všichni vydělají, ale my zarputile trváme na autobusu nebo servicees (taxíku, do kterého se vměstná víc lidí). Takže naše první velká konverzace s místním prodavačem čaje probíhá následovně: „Hi“,.... „hi“, where are you from“ … „From Czech Republic“…:) „Jezdí tady autobus do Džeraše?“…. „Ne, nejezdí, jezdí tu taxík, do Džeraše autobusy nejezdí. ...

Trochu netradičně na české poměry vyrážíme v době vánočních a novoročních oslav na poznání Hášimovského jordánského království, krátce a prostě Jordánska. Hlavním cílem je samozřejmě nabatejská Petra , pak poušť Wádí Ram – písečné království Lawrence z Arábie a koupačka v Rudém či Mrtvém moři. Takže něco málo údajů pro datafily: - počet lidí – cca 6,2 milionu – asi o něco víc, díky uprchlíkům ze Sýrie – kterých je prý v Jordánsku v současné době asi půl milionu - oficiální řeč – arabština, ale anglicky Hello, where are you from…..to umí každý - náboženství : sunnitští muslimové – převážná většina, křesťanské komunity (hlavně ve města Madaba) - počasí : až na oblast Mrtvého moře, se nám v prosinci na sobe hodily fleecky, čepice a teplá výbava – asi jako u nás na začátek listopadu, noci byly chladné a to prakticky i ve všech hostelech…takže teplý spacák je výhoda. Přílet V neděli  23. prosince vyrážíme z Prahy př...