Moře a pláže – tak ty jsou tady MUST. Díky mojí paní domácí jsem už od prvního dne zaplula do místního ranního koupacího rituálu. Ať se dělo co se dělo, šlo se ve všední školní den, v půl osmé do moře. Partička rodičů, většinou jsme byli 2-4, v největším rozmachu i 5 😊 Vyprovodila svoje děti na školní trajekt do Kielu, zamávala jim a pak jsme na sebe hodili plavky nebo resp. shodili jsme vrstvu oblečení (většina z nás vyrazila v plavkách z domova jako ve spodní vrstvě oblečení) a hupli do moře – vlny, nevlny, medúzy a mořská tráva – všechno jedno. Prostě se jde a především se plave.
Na začátku června mohlo mít moře kolem 15 stupňů Celsia, ve Flensburgu v polovině září kolem 22 stupňů Celsia, takže studené opravdu bylo a rozhodně po ránu vás moře probralo. Já jsem ze začátku víc než se studenou vodou bojovala s místnimi medůzami, které sem v červnu připluly nebo resp. byly připlaveny. Jejich průsvitná těla různých velikostí mi opravdu nedělala moc dobře, takže jsem je do vody rozbíhala, abych je přeskočila a pak se v duchu celou dobou modlila ať se jim během plávání vyhnuá. Naštěstí jsem v tom nebyla sama a vždycky se ze skupinky našel někdo, kdo nám je "uklidil z cesty". Překvapivé bylo, že s námi byly 14 dní a pak jak připluly, tak zase odepluly a už se celé léto nevyskytly.
Pláže - kapitola sama pro sebe. Jsou tu na severu krásné, dlouhé, pokryté krásnými bílými dunami, trávou a růžemi. Když jsem přijala na v červnu přijela tak růže zrovna kvetly, a moje první cyklocesty se tak nesly v oparu vůně moře a divokých růží, baltského vichru a ostrého sluníčka.....krása střídala nádheru.
A na všech udržovaných plážích, přece jenom jsme v Německu, tak jsou řádně značené, mají jasně popsané pravidla a taky cenu, je na nich plavčík nebo plavčická služba DLRG, což je německá dobrovolnická záchranná organizace, založená v roce 1913 a největší dobrovolnická ve vodě život zachraňujcí organizace na světě).
Také tu najdete proslulé to Strandenkorbe – plážové koše s čísly a modrobílým vypolstrovaným vnitřkem, které vás bezpečně ochrání před větrem a pískem. Vevnitř lidé, na nich rackové – ať už ti velcí stříbrní nebo ti malí s tmavou hlavou – racci chechtaví. Nad hlavou vám tu velmi často potáhnou husy ve svém typickém véčku a někdy tu objevíte i labutě, což třeba mně na moři nejvíc překvapovalo. Ale vzhledem k tomu, že Laboe je má v názvu není se čemu divit. Já mám labutě spjaté s Vltavou a na moře mi prostě nepatří, ale jim je zjevně úplně jedno, chovají se na moři stejně spořádaně jako na Výtoni.