V Rotoruře si vybíráme možnost bydlení v kempu, díky sopečné činnosti je tu i půda teplá, takže bychom možná ani nepotřebovali karimatku. Kemp je to nádherný, přímo na břehu jezera Rotorua, procházejí se v něm krásní modří ptáci, pro místní obyvatele asi běžné slepice, ale nám se s Petrem líbily, navíc projevovaly správně vycvičený zobák na právě otevřené dobroty na venkovních stolech. Co chvíli nám okupovaly stůl a nebo zvědavě nakukovaly do stanu. V tomhle kempu jsme také byli svědky menšího kriminálního činu, někomu tady během snídaně vykradli karavan - ze Střední Evropy věc poměrně běžná, tak věc nevídaná.
Kemp leží kus od centra rotorurského dění, takže vyrážíme pěšky po pláži směrem centrum, cestou objevíme krásný kostelík postavený ve směsice maorského a křesťanského umění, s nádhernými dřevěnými plastikami v kostele i na hřbitově.
Jinak je pro mně Rotorua stejná jako před 3 týdny - na zahradách stále tryská horká voda a i v centru všechno plyne úplně stejný pořádkem jaký tu byl před 3týdny. Petr podléhá módnímu tlaku okolí a kupuje si žabky :) přece jenom v pohorách po Zélandu je to v tuhle chvíli trochu zbytečné.
Bereme auto a vyrážíme do vzdálenějšího okolí Rotoruy, podívat se na pohřbenou vesnici Ta Wairoa. Přes Green a Blue jezero, lesy sekvojí a kapradin - stejně jako všichni návštěvníci i Petr podléhá mánii focení kapradin, ani se nedivím - i já jich mám plný foťák a přece jenom je to místní symbol.
Po hodině dorážíme na místní atrakci - vesnici Ta Wairoa, která byla zničena v roce 1886 při výbuchu sopky Mt. Tarawera. Prakticky takové malé novozélandské Pompeje. Ukázku toho, jak proběhl výbuch sopky a co se při něm dělo najdete i v muzeu v Rotoruře, tady je to v malém muzeu působivý příběh z 19. století - příběh místního hotelu, světoznámých růžových a bílých travertinových teras a maorských vesnic. Za víc jak století už na místní krajině nic nepoznáte, slavné maorské "pa" (obydlí) je jako konstatuje Petr prostě zemljanka, díra do země. O to zajímavější je příběh sopky Mt. Tarawera, která je dodneška posvátným místem pro Maury a nesmí se na ní. I když místní připouštějí, že když si dostatečně zaplatíte, dostanete se tam helikoptérou.Pokud by vás zajímaly fotky, toho jak to tu vypadalo před výbuchem - tak je najdete například zde.
Ještě odpoledne vyrážíme do přírodní rezervace Wai-o-tapu, největší termální rezervace na Novém Zélandě, kde mají neskutečné množství jezírek s barevnou alkalickou vodou, gejzíry atd. V odpoledním žáru se tudy procházet je opravdu výzva, ale stojí to za to.